Fyziologické močení
Novorozenec močí interoreceptivním reflexem, který má charakter mišního automatismu. Podnětem k uvaření reflexního okruhu je roztažení stěn měchýře přibývající moči a vzestup intravezikálního tlaku. Kapacita měchýře kojence je 15-50 ml. Frekvence močení je 12-20x za 24 hodin, rytmus denní a noční diurézy není výrazně odlišen. Fyziologický novorozenec by se měl vymočit do 24 hodin po narození. Pokud je mu zavedena kapací infuze, pak by měl močit nejpozději do 6 hodin po jejím spuštění. Dítě by mělo mít denně alespoň pět řádně pomočených plen.
Ve druhé vývojové etapě (6-12 měsíců) se při určité náplni měchýře objevují neinhibované kontrakce detruzoru, které se mohou stát fyziologickým podkladem subjektivně vnímaných pocitů nucení na močení. První známkou umění ovládat močení je, když dítě nacvičí mikční akt chvilku pozdržet a aktivně zahájit močení (pomocí břišního lisu) až při posazení na nočník.
Teprve kolem třetího roku dovede dítě na pokyn spustit mikční akt, když je měchýř optimálně naplněn a detruzor funkčně připraven ke kontrakci.
Vrcholný stupeň volní kontroly mikce je schopnost zahájit evakuaci měchýře při jakékoliv malé náplni a také akt již započatý přerušit. U větších dětí by měla být frekvence močení alespoň 8-10x za 24 hodin.
Poruchy tvorby a vyprazdňování moči: anurie, polakisurie, polyurie, dysurie, oligurie, retence, enuréza, inkontinence. Léčba a ošetření se liší podle postižení.
