Fyziologie laktace
Proces přípravy mléčné žlázy na tvorbu mateřského mléka probíhá celou dobu těhotenství a je zajišťován souhrou mnoha hormonů (nejvýznamnější z nich jsou estrogeny, gestageny a placentární hormony). Základními hormony zapojenými do procesu tvorby mléka jsou prolaktin a oxytocin.
V době před porodem stoupá u matky produkce prolaktinu (je produkován v předním laloku hypofýzy). Produkce mléka je v tomto období i přes zvyšující se tvorbu prolaktinu blokována vysokou hladinou estrogenů, a proto před porodem dochází k mléčné žláze pouze k výrazné proliferaci a sekreci malého množství mleziva (kolostra).
Po porodu dochází k rychlému poklesu sekrece estrogenů a progesteronu, což umožní účinek prolaktinu. Produkce prolaktinu a oxytocinu je stimulována časným přiložením dítěte, nejlépe do 30 minut po porodu, kdy oba tyto hormony dosahují nejvyšších hladin. Hladina prolaktinu během několika měsíců postupně klesá až na hladinu, kterou měla matka na začátku těhotenství. Řízením tvorby a uvolňování mléka se ujímá žláza sama.
Mléko se tvoří v alveolárních buňkách žlázové tkáně prsu. Při sání dítěte dochází k dráždění nervosvalových zakončení v oblasti dvorce a bradavky a do krve matky je reflexně uvolňován prolaktin a oxytocin, který se tvoří v zadním laloku hypofýzy. Ten během krátké doby (několika vteřin až minutu) vyvolá kontrakci myoepitelových buněk vývodného systému, a tím i ejekci mléka z hlubších částí žlázy do terminálního vývodu (mluvíme o tzv. ejekčním nebo let-down reflexu). Tento reflex je významně ovlivnitelný zevními vlivy. Negativně jej ovlivňuje stres a bolest, zejména v prvních dnech po porodu. K jeho vyvolání naopak vede tělesný kontakt matky a dítěte již od porodu, fyzická blízkost dítěte, vzpomínka na dítě.
