Krmení z láhve
Krmit z láhve bychom měli zásadně jen děti, které nejsou kojeny a nelze předpokládat, že budou kojeny (např. matka kojit nechce, kojení je kontraindikováno z důvodu nemoci matky nebo dítěte). U ostatních dětí používám alternativních způsobů krmení.
Pokud dítě krmíme z láhve, je potřeba vybrat savičku s ideálním otvorem. Ten nesmí být příliš velký (aby dítě stačilo polykat), ani příliš malý (aby se dítě zbytečně neunavilo a nevypilo méně, než potřebuje).
V současné době se používají savičky silikonové či teflonové, mohou být kulaté či anatomicky tvarované. Nad významem anatomického tvarování se vede diskuze. Někteří autoři a výrobci těchto saviček uvádějí, že podporují správné utváření patra. Pokud ke krmení používáme anatomicky tvarovanou savičku, je třeba ji do úst vkládat otvorem nahoru.
Při krmení z láhve sedíme a dítě máme ve zvýšené poloze opřené o předloktí, udržujeme s ním zrakový kontakt a komunikujeme. Láhev držíme v šikmé poloze tak, aby savička byla plná, bez vzduchu.
Dítě může při pití polykat vzduch, který se hromadí v žaludku, proto je třeba nechat dítě mezi jídlem a po jídle odříhnout ve svislé poloze. Při říhnutí může dítě i trošku ublinknout – není třeba se tím znepokojovat.
Děti (pokud nejsou nemocné) není třeba na krmení budit. Při krmení se tedy řídíme jejich potřebou. Uměle živené děti mají obvykle pauzy mezi krmením delší než děti kojené. Příčinou je to, že mateřské mléko je pro kojence lépe stravitelné než umělé.
